ENSEMBLE POLYFONION

Renesanční hudba je odbornou i laickou veřejností oblíbena, a přesto je pro posluchače i pro interprety a hudebníky jen velmi málo příležitostí se s ní setkat na kvalitní úrovni. Základním poselstvím tohoto profesionálního souboru je zpřístupnění renesanční hudby kulturní veřjnosti a rozšiřování povědomí o způsobu, jak s hudební literaturou 15. a 16. století obsahově, technicky a interpretačně pracovat.
 
Navazujeme na odkaz, kdy vzdělaní hudebníci a skupiny „literátů“ vytvářeli významným způsobem kulturní prostředí v celé společnosti. Renesanční hudba svojí intelektuální náročností a zároveň i emocionální a obsahovou složkou vznáší mnoho požadavků na kultivaci nejen hudebních a technických dovedností, ale zdůrazňuje vytvoření harmonického člověka – „Homo universalis“– člověka harmonického a všestranného, člověka vztahujícího se ke kráse a k umění, člověka spolupracujícího s druhým, člověka citlivého a vzdělaného.
 
 
ENSEMBLE POLYFONION
 
Igor Angelov – umělecký vedoucí
Igor Angelov vystudoval dirigování na konzervatoři Jaroslava Ježka a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK v Praze (1992). Dlouhodobě se zabývá renesanční a barokní hudbou, gregoriánským i byzantským chorálem. Komponuje scénické hudební pořady na témata staré a liturgické hudby, spolupracuje s hudebníky, výtvarníky, light-designery, herci a performery. V průběhu svého dvacetiletého sbormistrovského působení založil několik hudebních těles a sborů a byl regenschorim baziliky sv. Jakuba v Praze. Jako skladatel, dirigent, hudební režisér a producent se podílel na vytvoření celé řady CD nahrávek duchovní hudby. Ve své vydavatelské práci se zaměřuje na bibliofilské prezentování unikátních děl hudební historie, zejména z českých středověkých a renesančních pramenů. Dlouhodobě se zabývá duchovním působením hudby a filosofií v hudbě, v posledních letech se soustředí na prožitkovou práci s obsahem a souvislostmi: místo – architektura – hudba.
 
Aleš Ambrosi – renesanční flétny 
Autentickou interpretaci hry na zobcovou flétnu studoval v Amsterdamu, Londýně a Linzi a hře na barokní hoboj se věnoval na Conservatoire de Strassbourg. Mnoho let byl lektorem na letních interpretačních kurzech v Bechyni a poté na Letní škole staré hudby v Prachaticích. V ČR spolupracoval s Jiřím Stivínem a jeho Collegiem Quodlibet a později s komorním souborem Pražští madrigalisté. Byl uměleckým vedoucím kvarteta zobcových fléten Michael consort (s Janem Kvapilem), který ve změněném obsazení působí i dnes pod jménem „La Lusignuola“. Je zakládajícím členem Orfeo Barockorchester Linz, se kterým nahrál mnoho CD. Pravidelně spolupracuje s orchestry jako například Ars Antiqua Austria, Oeresund barock ensemble Copenhagen, Musica Florea, Collegium Gabriely Demeterové, Berliner Barock, Concerto Polacco, Dolce Risonanza Wien, Armonico Tributo. Na podiích se setkává s osobnostmi hudebního světa jako Emma Kirkby, Kai Wessel, Ton Koopman, Christopher Pregardien, Magdalena Kožená, Marie Nicole Lemieux. 
 
Jakub Michl - violy da gamba
Jakub Michl vystudoval violoncello na Pražské konzervatoři u Tomáše Strašila a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Violu da gamba studoval u Petra Wagnera, Michaela Brüssinga a po absolutoriu na konzervatoři u Alison Crum na Trinity College of Music v Londýně. V současnosti pokračuje v dálkovém studiu u Vittoria Ghielmiho na Mozarteu v Salzburgu. V řadě kurzů staré hudby (RCM Festival of Viols na Royal College v Londýně, Academie de Sablé, Dartington International Summer School) absolvoval mistrovské třídy s Jordi Savallem, Wielandem Kuijkenem, Christophem Coinem, Marianne Müller, Hille Perl, Richardem Boothbym, Reiko Ichise, Bruno Cocsetem, Markem Štrynclem, Irmtraud Hubatschek či Susan Sheppard. Je laureátem interpretační soutěže o sólový výstup s orchestrem v rámci Hudebního festivalu Znojmo v roce 2013. Dosud spolupracoval se soubory The Czech Ensemble Baroque, Musica Florea, Les Traversées Baroques, Collegium 419, Hypochondria Ensemble, Concerto Aventino, Trinity College Consort of Viols, Greenwich Baroque, Ritornello, Capella ornamentata, ad. V roce 2010 založil soubor Motus Harmonicus se kterým s účastnil řady hudebních festivalů. Mimo koncertní činnost se věnuje výzkumu hudební kultury v Čechách 17.-19. století na Akademii věd ČR (Kabinet hudební historie), stejně jako výuce hry na violu da gamba, kterou vyučuje v Praze a v Cambridge.
 
Přemysl Kšica – varhanní pozitiv
Přemysl Kšica vystudoval hru na varhany na Pražské konzervatoři, na AMU v Praze (u prof. Josefa Popelky) a na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu (Prof. Dr. Ludger Lohmann). Studiu varhanní improvizace se věnoval u prof. Jaroslava Vodrážky, doc. Jaroslava Tůmy a Johannese Mayra. Je držitelem řady ocenění z varhanních soutěží; opakovaně získal cenu za improvizaci na varhanní soutěži v Opavě, v r. 2004 získal třetí cenu na mezinárodní varhanní soutěži v Lublani (Slovinsko), v r. 2005 v Mostě a v r. 2010 2. cenu na Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena v Opavě. V posledních letech působil jako varhaník a ředitel kůru pražského kostela Panny Marie Sněžné, v chrámu Sv. Miluláše na Malé Straně a pedagog v kurzech pro chrámové varhaníky pořádaných Arcibiskupstvím pražským. Pravidelně koncertuje doma i v zahraničí, a to jak sólově, tak ve spolupráci s různými vokálně-instrumentálními soubory. Je držitelem řady ocenění z varhanních soutěží v ČR i zahraničí. Třikrát získal cenu za varhanní improvizaci na soutěži v Opavě. V roce 2004 získal 3. cenu na Mezinárodní soutěži mladých varhaníků v Lublani, v roce 2005 2. místo na Varhanní soutěžní přehlídce v Mostě a v roce 2010 2. cenu na Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena v Opavě. Účinkoval na řadě prestižních festivalů a koncertní činnosti se věnuje u nás i v zahraničí. Spolupracuje s řadou významných osobností, v minulosti mj. s houslistou Josefem Sukem, či dirigentem Serge Baudo.
 
Přemysl Vacek – renesanční loutna, theorba
Přemysl Vacek se zabývá hrou na různé druhy louten a historických strunných nástrojů používaných v hudební praxi renesance a baroka. Specializuje se na basso continuo, tedy ansámblovou hru, doprovod zpěváků a instrumentalistů. Jako interpret na renesanční loutnu, arciloutnu, chitarrone, barokní kytaru a arabský saz spolupracuje s mnoha předními českými i zahraničními soubory staré hudby (Musica Florea, Musica Antiqua Praha, Collegium Marianum, Kvinterna, Ensemble Philidor a další). S vlastním souborem Ad vocem se soustřeďuje především na provozování méně známého repertoáru pozdní renesance a raného baroka. Koncertuje po celé Evropě a pořídil řadu CD nahrávek pro různá česká i zahraniční vydavatelství (Supraphon, Panton, Studio Matouš, Arta, Deutsche Gramophon, Divox Antiqua, atd.). Přemysl Vacek hraje na mistrovské kopie renesančních a barokních nástrojů, jež zhotovili David van Edwards a Jiří Čepelák.
 
Tomáš Lajtkep – alt, tenorový sackbut
Tomáš Lajtkep vystudoval telekomunikační techniku na Vysokém učení technickém v Brně, během studií se však začal věnovat také sólovému zpěvu a účastnil se řady mistrovských kurzů u předních odborníků na interpretaci barokní a renesanční hudby. Spolupracuje se soubory zaměřenými na repertoár gregoriánského chorálu, renesance a baroka, jako jsou Schola Gregoriana Pragensis (David Eben), Collegium Vocale 1704 (Václav Luks), Cappella Mariana (Vojtěch Semerád), Collegium Marianum (Jana Semerádová), Ensemble Inégal (Adam Viktora), Vox Luminis (Lionel Meunier) a Collegium Vocale Gent (Philippe Herreweghe). Kromě zpěvu také hraje na sackbut (tenorový, basový) a na trombon. Jako instrumentalista působí v souboru Capella Ornamentata a zúčastnil se kurzů u sackbutistů Francka Poitrineaua a Adama Woolfa.
 
Vácalv Polívka – kontratenor, fidula, středověká harfa
Václav Polívka své první profesionální pěvecké zkušenosti získával jako člen Dětského pěveckého sboru Československého rozhlasu pod vedením prof. Čestmíra Staška. Cenným přínosem mu byla rovněž spolupráce s Petrem Šeflem, se kterým prováděl ve svých 12 letech písně a árie Johanna Sebastiana Bacha a rovněž s Milošem Bokem, kterému se svými bratry premiéroval jeho Missu Brevis Es dur. Ve hlasové technice se vzdělával konzultacemi s I. Troupovou a od roku 2001 se postupně stal žákem K. Fürstové, prof. T. Blumové a P. Zumrové. Shodou okolností se ve všech případech jedná o Szamosiho techniku, o které připravuje audiovizuální dokument. V současné době nachází jeho hlas uplatnění v nejrůznějších oblastech (Pražští Pěvci, Jagabab, Polyphonion) a řadě projektů barokní i současné hudby - Janovy Pašije J. S. Bacha (Marek Štryncl), Mesiáš G. F. Händla (Igor Angelov), Říkadla a Otčenáš Leoše Janáčka, Mše Igora Stravinského (Jan Polívka). Jeho hlasový rozsah je G - g2.
 
Radek Seidl – bas, kvinterna, šalmaj
Radek Seidl studoval obor klasický zpěv na Pěvecké konzervatoři Praha a na Akademii staré hudby FF MU. Ztvárnil několik operních rolí, účinkoval v barokní opeře. Hraje a zpívá především středověkou a renesanční hudbu sólově a také spolupracuje s mnoha českými a německými skupinami (Jagabab, Musica Vagantium, Kurzweyl, Tippel Klimper, Peregrin). Spoluzaložil skupinu středověké hudby Krless a v současnosti je kmenovým členem skupiny Bakchus. Založil mužský soubor vokální polyfonie Polyphonion, zabývající se především českou a evropskou renesanční i středověkou polyfonní tvorbou a interpretací gregoriánského chorálu. Jako učitel zpěvu působil na Mezinárodní konzervatoři v Praze. Jako hlasový pedagog pracuje v několika pěveckých sborech.